Dvě nejúčinnější metody v komunikaci s teenagerem

Občas bývám na veřejnosti svědkem rozhovorů, které mi jsou nepříjemné a doslova trhají za uši.

Nedávno jsem byla se svýma holkama na nákupech. Vybraly si nějaké oblečení a šly si ho vyzkoušet do uzavíracích kabinek. Tak tam stojím jako poradce a nosič různých velikostí a vedle mě stojí další maminka, u ní dospívající dcera a další dcera je také v kabince.

Dvojice vedle spolu rozmlouvá.

Děvče říká: „Já se tak těším! Budeme točit s Jirkou tu reklamu!“

Máma: „Hm, koho to zajímá?!“

Dívka začne volat na svou sestru v kabince: „Raději ani nevylézej, matka je zase příjemná jako osina v pr…!“

Máma na to nereaguje a začne lamentovat: „Máš se učit, atd. …“

No, nebudu líčit celý rozhovor, kterého jsem musela být svědkem. Podle všeho to vypadalo, že takto spolu komunikují běžně. Bylo mi to hodně nepříjemné a zároveň mi všech bylo líto. Tak v tomhle bych žít nechtěla.

Jasně, nemohu soudit, každý jsem jiný a nic o té rodině nevím. Jen mi v hlavě hned naskakovaly různé odpovědi, které mohly atmosféru mezi těmito ženami naladit zcela jiným směrem.

Protože o tom musím stále přemýšlet, vrátím se k tématu o komunikaci s teenagery.

Je nějaký způsob, který by pomohl všem členům rodiny? Je to složité a hlavně z toho důvodu, že každý jsme jiný, máme různé koníčky, povahu, vkus, potřeby. Často se to střetává a vznikají konflikty.

Dospěláci chtějí své děti uchránit od okolního nebezpečí a předkládají jim svou představu, co je dobré a co špatné. Mnohé děti ale nesouhlasí s rodiči, ale ztotožní se spíše se svými vrstevníky. To všechno může zvyšovat rodinné napětí.

Není tedy překvapení, že lidé v jedné rodině se mohou milovat, ale zároveň se mohou dráždit, navzájem trápit a někdy rozzuřit jeden druhého.

A co se dá s takovými negativními pocity dělat?

V emocích kolikrát vypustí z pusy obě strany slova, o kterých už předem ví, že toho druhého ještě více podráždí a rozzuří, ale v ten moment nikdo není schopný zvážit svůj názor  a ani názor ostatních.

Někdy je opravdu dobrým řešením mlčení. V ten moment alespoň danou situaci nezhoršíme. Ale není to jediná možnost. Nejúčinnější metoda, kterou každý zná a málokdo dodržuje:

Než vypustíte ze sebe slova, kterých byste později mohli litovat, nadechněte se a počítejte do desíti!

A v duchu si položte důležitou otázku: Jak mám vyjádřit své pocity, aby mě ten druhý vyslechl. Co bych v takové situaci chtěl(a) slyšet  já, jakým způsobem by mi to měla druhá strana sdělit, jaký tón hlasu a jaká zvolit slova.

Musíme si uvědomit, co sami cítíme. Co nám vadí, když druhá strana něco po nás chce a prezentuje to dost nevybíravým způsobem.

Někdy umějí děti rodiče pěkně naštvat a dospěláci jsou z toho frustrovaní. V hněvu začnou vyčítat a rozzlobeně obviňovat.

Stop. Místo takového obviňování raději řekněte, co opravdu cítíte anebo řekněte, jak by se to líbilo vám.  Teenageři budou spíše poslouchat, když jim povíte, jak se cítíte, než když je budete obviňovat, že jsou drzí a neschopní.

Místo obviňování a nadávání: „Který blbec odešel z domu a nezamkl?!“

Řekněte, co cítíte: „Docela mě děsí představa, že by se někdo mohl dostat do našeho domu, zatímco jsme byli pryč.“

Řekněte, co byste rád(a) / nebo co očekáváte: „Byla bych ráda, kdyby ten, kdo opouští dům poslední, zkontroloval, jestli je zamčeno.“

Někdy my, rodiče, naštveme své děti a ty nám to dají pěkně najevo. Určitě ale nic nevyřešíme, když je začneme urážet a používat ironii.

Nejspíš nám to okamžitě vrátí a handrkovat se můžeme do nekonečna. Zase platí to stejné. Říct, co cítím a co bych chtěl(a) nebo očekával(a).

Teenager svému rodiči:

Místo obviňování: :“Proč na mě vždycky řveš před mými kámoši? Žádný jiný rodič by to neudělal!“¨

Řekne, co cítí: „Nemám ráda, když na mě někdo křičí před mými kamarády. Je to ponižující.“

A taky řekne, co očekává: „Když budu dělat něco, co tě štve, tak mi prostě řekni, že se mnou potřebuješ chvíli mluvit a pak mi to řekni o samotě.“

Problém nastává, když nás něco opravdu vytočí a potom nejsme schopni přemýšlet, co bychom měli říct. Prostě to z nás vypadne.

Mně osobně se vyplácí jedna taktika.  Když mě něco nebo někdo skutečně vytočí (a nebývají to naštěstí mé děti), jsem jako parní stroj, který potřebuje vypustit páru. Srší ze mě emoce, ale stihnu před sebou ochránit rodinu a říct: „Jsem vytočená doběla, ale vás se to netýká, vy za to nemůžete.“ A začnu vypouštět páru, třeba uklízet.

To byste nevěřili, kolik toho v tom vzteku stihnu udělat za pár minut 🙂 . Rodinu jsem vlastně poprosila o to, aby mě pro tuto chvíli brali s rezervou, že neútočím na ně, ale potřebuji vypustit emoce. Funguje to. Poskytnou mi čas, abych se uklidnila a mohla zase racionálně myslet, popř. něco řešit.

Shrnuto a podtrženo:

Počítejte do desíti. Neříkejte nic, čeho byste později litovali. Vyřčená slova nejdou vrátit a dovedou být mocná zbraň. Vryjou se nesmazatelně do hlavy a už s tím nikdo nikdy nehne. Jak se říká: „Odpustíš, ale nezapomeneš!“ Třeba až do stáří.

Neobviňujte! Řekněte přímo, jak se cítíte a co očekáváte!

Vidíte v tom logiku? Pokud ANO a znáte ve svém okolí někoho, komu by informace pomohly, sdílejte.

S článkem mi trochu pomohla kniha Adele Faber: Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali

Renata Slavíková
„Jsem průvodkyně nástrahami rodinného a školního života. Pomáhám rodičům školáků a studentů nahlédnout do dětské duše, aby mohli pochopit „PROČ“  a najít cestu „JAK“ …    Jsem také autorkou e-booků "Velká kniha pro rodiče - Teenager", "Jak (ne)mluvit s teenagery, aby nás brali...", "Proč tresty nefungují aneb Tajemství výchovy teenagerů", "Proč se dětem ve škole nedaří? aneb I Albert Einstein měl poruchu učení!" Můj příběh si můžete přečíst tady >>               

Pomoc můžete hledat tady nebo v článcích na blogu.

Pětadvacítka pro rodiče (nejen) teenagerů

aneb

Malé rady s velkými účinky

Jak vycházet se sými teenagery? „Pětadvacítka“ je povolený minitahák, kde jsou pro rodiče sepsané malé rady s velkými účinky. Máte rádi AHA momenty? Tak si  zdarma stáhněte svou Pětadvacítku:)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.