Rodina a styl výchovy. Poznáte se?

Čtete rádi články o rodině, výchově a dětech? Potom se určitě setkáváte s různými odbornějšími výrazy. Ne vždy však rozumíme správně takovému pojmu, protože často to jsou pro nás prostě cizí slova a na běžných školách se o „rodičovství“ neučí.

Někdy si význam intuitivně domyslíme, někdy pátráme na internetu. To hlavně když dostaneme zprávu z vyšetření našeho dítka a je tam pro nás spoustu odborných a záhadných slov.

Takže dnes se zaměříme na výrazy z oblasti rodiny a výchovných stylů. Pokud to k životu nepotřebujete a nezajímá vás to, nečtěte a běžte raději se svými blízkými na procházku. Anebo si stáhněte Mini pedagogicko-člověčí slovník pro rodiče žáků a studentů. Ten se hodí, pokud zrovna nemáte po ruce data v mobilu.

Najde se ale spousta rodičů, kterým takový přehled přijde vhod. A možná se tam najdou, poznají, zamyslí a začnou pracovat na změnách. Držím palce.

Základní dělení současné rodiny

  • Nukleární rodina (čtete správně, nejedná se o nukleární bombu :)) – otec, matka, dítě.
  • Rozšířená, vícegenerační rodina – základní rodina plus příbuzenstvo (babička, děda, teta…).

Během svého života téměř každý člověk patří ke dvěma základním (nukleárním) rodinám.

  • K rodině orientační (původní, výchozí).
  • A k rodině reprodukční, kterou zakládá v průběhu svého života.

Podle plnění funkcí rodiny

Nejprve si řekneme, co je funkcí rodiny. Zabezpečuje hmotně své členy, pečuje o zdraví a výživu. Z ekonomického hlediska se rodina jako celek stává spotřebitelem, na kterém je trh závislý.

My ale spíše vnímáme funkci socializační, výchovnou, kdy je rodina první sociální skupinou, která učí dítě přizpůsobovat se sociálnímu životu, osvojovat si základní návyky a způsoby chování.

Úkolem rodičů je připravit své dítě na fungování mezi ostatními lidmi, osamostatnění a uvedení  do společnosti. To je právě proces socializace.

Rodina by také měla pamatovat na rekreační, relaxační a „zábavnou“ funkci. Aktivity tohoto typu se týkají všech členů rodiny, ale po děti jsou asi důležitější.

A velký význam má emocionální funkce, která je pro rodinu zásadní a nezastupitelná. Žádná jiná instituce nedokáže vytvořit podobné a tak potřebné citové zázemí, pocit lásky, bezpečí a jistoty.

  • Funkční rodina – přiměřeně plní všechny své funkce.
  • Dysfunkční rodina – dochází k občasnému neplnění několika funkcí, které ale nenarušují život rodiny a zásadně neovlivňují vývoj dítěte. Rodina ještě není podstatně ohrožena.
  • Afunkční rodina – dochází k vážným poruchám a vnitřnímu rozkladu rodiny. Ta už nefunguje a je podstatně narušený její chod a výchova dětí.

Typy dysfunkčních rodin

  • Nezralá rodina – nízký věk rodičů, ekonomické a sociální problémy, závislost na původní rodině (na prarodičích). Nezralost rodičů se projevuje v oblasti životních hodnot, v jejich nedostatečné zkušenosti, v citové nezralosti, často může chybět něha, klidná atmosféra v rodině. Můžou vznikat konflikty a problémy pramenící z toho, že dítě bylo nechtěné apod.
  • Přetížená rodina – přetíženost zejména  z konfliktů uvnitř rodiny. Třeba narozením dalšího dítěte, citovým strádáním, starostmi (ekonomické, nemoc, vysoká zaměstnanost rodičů aj.).
  • Ambiciózní rodina – rodiče jsou pohlceni potřebou seberealizace a kariéry. Vše se děje na úkor rozvoje osobnosti jejich dětí a péče o ně. Děti strádají v citových potřebách. Chybí láska, soucítění, solidarita, sociální opora, rodinná sounáležitost.
  • Perfekcionistická rodina – uplatňuje soustavný nátlak na dítě, které musí podávat vysoké výkony bez ohledu na jeho schopnosti, zájmy a možnosti. Takové přetěžování potom vede k jeho úzkosti, vyčerpanosti, depresím apod.
  • Protekcionistická rodina – rozmazlující výchova. Rodiče se snaží vyhovět dítěti za každou cenu a ochraňují ho před negativními vlivy okolí. Nebo naopak, rodiče jsou v podřízeném vztahu k dítěti a dítě se stává diktátorem, tyranem rodičů.
  • Rodina liberální a improvizující – tady často chybí řád a smysluplný program. Děti mají naprostou volnost, kterou můžou začít zneužívat. Objevuje se lenost, pochybné zábavy a narušené chování, které také může vést k terorizaci rodičů dítětem v pozdějším věku.
  • Odkládající rodina – v současnosti se s ní setkáváme stále častěji. Rodiče z různých důvodů (časové, osobní, kariérní) „odkládají“ děti k prarodičům, tetám a dalším příbuzným. Narušují tím jejich základní citový vývoj a dítko si jen těžko vytváří vztah k domovu, k mámě a tátovi.
  • Disociovaná rodina – narušení vnějších i vnitřních vztahů rodiny. Běžné jsou konflikty v rodině, ale také s vnějším okolím, od kterého se rodina izoluje. Uvnitř se objevují hádky, napětí, intriky, strach z rozpadu rodiny, alkoholismus apod.

Typy rodinné výchovy

V literatuře najdeme různé informace a dělení typů rodinné výchovy. To nejčastější je dělení na autoritativní, demokratickou a liberální výchovu.
Málokdy je v rodině čistý styl, vždy pouze převládají tendence jednoho z nich.

Autoritativní výchova se vyznačuje především pevným vedením, používají se hlavně příkazy a zákazy, odměny a tresty.

Základem demokratické výchovy jsou předem dohodnutá pravidla a kompromisy, jde o přijetí zodpovědnosti u všech členů rodiny.

Liberální výchova je naprosto volná. Může být důsledkem nezájmu nebo nedostatku času, což vede k zanedbání dítěte. Anebo také jde o výchovu z přesvědčení o správnosti takového přístupu. Vede to však k tomu, že děti jsou zvyklé dělat si, co chtějí. Bývají netolerantní a egocentrické

Mně se líbí rozdělení na čtyři základní typy rodinné výchovy podle míry kontroly dítěte a míry projevované lásky směrem k němu. Míra kontroly určuje, jestli je dítě přísně „řízeno shora“ nebo jestli je mu ponechaný prostor pro vlastní vyjádření. Míra projevované lásky pak určuje, zda je pozitivně přijímáno nebo zda je odmítáno.

  • Zanedbávající výchova – „výchovné postupy“ jsou nezúčastněnost, lhostejnost, zanedbávání. Výsledkem je u dítěte odmítání sociálních pravidel, vzpurnost, agresivita.
  • Demokratická výchova – podporuje příznivý vývoj dítěte. Rodiče  preferují porozumění a respektování důstojnosti. Mají na dítě přiměřené požadavky a jsou důslední. Podporují jeho samostatnou aktivitu a přijímají ho i ve chvílích jeho selhání. Hodně diskutují, ale vše probíhá v klidu, rodiče umí trpělivě naslouchat. Hovoří-li o nedostatcích, ihned připomínají nesporné schopnosti. Výsledkem u dítěte je aktivita, nezávislost, tvořivost, otevřenost, dobré fungování ve společnosti, emoční vyrovnanost, cílevědomost. Prostě zdravé sebevědomí.
  • Autoritářská výchova – se projevuje především vyžadováním, autoritářstvím, diktátorstvím, tvrdými tresty, přísnou disciplínou. Výsledkem u dětí je neurotismus, problémy ve společenském životě, sebepoškozování, ostýchavost, konfliktnost, neschopnost kompromisů. Mají neustále pocit ohrožení, křivdy a bezradnosti, trpí poruchou sebehodnocení. Můžou se z nich stát budoucí agresoři, kteří budou po ostatních vyžadovat také tvrdou disciplínu a poslušnost.
  • Ochranářská výchova – vyznačuje se dobromyslností, ochraňováním, shovívavostí. Výsledkem u dítěte je závislost na rodičích, až nežádoucí poslušnost, podřídivost, povolnost, nesamostatnost, malá sebejistota.

U ochranářské výchovy ještě rozlišujeme další dva typy:

Nadměrně pečlivá výchova

Charakterizuje ji silná láska k dítěti a přehnaná starostlivost, která nedopřává dítěti dostatek samostatnosti. Jsou na něj kladeny jen nízké požadavky, probíhá neustálá kontrola, rodiče vybírají dítěti kamarády. Doma dítě nesmí nic dělat a nepodílí se na provozu domácnosti svou pomocí.

Důsledek? Vyroste většinou ve velmi sebevědomého člověka, jehož sebevědomí ovšem nestojí na pevných základech. Mívá vysokou ctižádost a malou vytrvalost, nesamostatnost, neumí řešit různé životní obtíže a překonávat překážky.

Nadměrně shovívavá výchova

V popředí stojí všechny potřeby dítěte, jsou na něj kladeny nízké požadavky, probíhá jen slabá kontrola, zato je velmi časté odměňování. Dítě má mnoho volnosti, málo povinností, není zvyklé brát ohled na ostatní členy rodiny.  

V budoucnu se dají očekávat těžkosti , protože nebude umět správně chápat a přijímat společenské normy a požadavky. Může mít potíže rozeznávat, jaké chování je v dané situaci správné.

A jako prémie – nejednotná výchova

Každý z rodičů preferuje svůj styl a neumí se na výchově dohodnout. Výsledkem je, že jedna strana něco zakáže a druhá povolí. Dítě si samozřejmě hledá snadnější cestu.

„Snadnější“ ale nemusí vždycky znamenat „lepší“.

Současná rodina

A co je pro současnou rodinu charakteristické? Dochází k izolovanosti a zmenšování rodin, k odcizování uvnitř rodiny. Určitě je vyšší rozvodovost, pracovní zatížení mámy i táty, pokřivení životních hodnot.

Často zmiňované téma je střídavá péče po rozvodu rodičů, na kterou existují protichůdné názory.

Rodina by měla být pro dítě i ostatní její členy „ostrovem bezpečí“ ve chvílích radosti i v době životních krizí, nemocí, stresů a konfliktů. Měla by poskytnout prostor pro seberealizaci všech svých členů a pro řešení případných rodinných kolizí.

Pokud článek může někomu pomoci, sdílejte.

Renata Slavíková
„Jsem průvodkyně nástrahami rodinného a školního života. Pomáhám rodičům školáků a studentů nahlédnout do dětské duše, aby mohli pochopit „PROČ“  a najít cestu „JAK“ …    Jsem také autorkou e-booků "Velká kniha pro rodiče - Teenager", "Jak (ne)mluvit s teenagery, aby nás brali...", "Proč tresty nefungují aneb Tajemství výchovy teenagerů", "Proč se dětem ve škole nedaří? aneb I Albert Einstein měl poruchu učení!" Můj příběh si můžete přečíst tady >>               

Pomoc můžete hledat tady nebo v článcích na blogu.

Pětadvacítka pro rodiče (nejen) teenagerů

aneb

Malé rady s velkými účinky

Jak vycházet se sými teenagery? „Pětadvacítka“ je povolený minitahák, kde jsou pro rodiče sepsané malé rady s velkými účinky. Máte rádi AHA momenty? Tak si  zdarma stáhněte svou Pětadvacítku:)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.