Sebenaplňující proroctví

Zní to tajemně, až hrůzostrašně. A navíc se s tímto jevem denně setkáváme.

Nebudu vás napínat, jsme zase u komunikace a povídat si budeme o síle slov. Nejprve ale zdánlivě k jinému tématu.

Sebenaplňující proroctví je jakési prohlášení či přesvědčení, při kterém nevědomě ovlivňujeme situaci a lidi kolem sebe tak, že naplní naše původní očekávání. Zní to složitě? Nebojte se, hned to vysvětlím.

Možná už jste slyšeli následující pojmy: Haló efekt, Pygmalion efekt, Golem efekt.

Vysvětlím vám to na příkladech ze školního prostředí, ale totéž se týká běžného života kolem nás.

Haló efekt

Většina ho asi zná, jinak se mu také říká „efekt prvního dojmu“.

Učitel si zařadí žáka do kategorie, ze které se pak těžko dostává. Třeba už vám právě teď v hlavě naskakují vzpomínky na vaše mladé roky a bojiště zvané škola.

Haló efekt je taková velká chyba v hodnocení lidí, když jsou posuzováni podle celkového prvního dojmu, kterým zapůsobili, ať už kladně nebo záporně.

Pokud je např. první celkový dojem o člověku příznivý, později se celé jeho chování, rysy a jednání hodnotí kladně. V případě záporného dojmu se na jednání člověka pohlíží v první řadě záporně.

Pygmalion efekt

Sympatie, i neuvědomělé, vedou k nadhodnocení. Je to jev, kdy pozitivní očekávání vede k pozitivnímu výsledku.

Golem efekt

Antipatie, i neuvědomělé, vedou k podhodnocení. Jde o zápornou předpověď, kdy negativní očekávání vede k negativnímu výsledku.

Může to být opět ze strany učitele, který o určitém žákovi dostane negativní informaci, např. že nemá možnost se ve svém výkonu zlepšit, a že se bude spíš zhoršovat. Učitel pak bude k tomuto žákovi odměřenější, chladnější, kritický, bude ho hodnotit přísněji než ostatní.

Trvá to tak dlouho, až ho přesvědčí, že opravdu nemá možnost se zlepšit. Student rezignuje, jeho výkon se zhorší a začne se chovat podle profesorova negativního očekávání.

Sebepotvrzující předpověď

Pokud jste se dostali ke vzpomínkám na vaše školní léta, asi se vám vybavují také různí kantoři. Někteří vás jako třídu motivovali a podporovali, jiní měli jen urážky a lamentování.

Sebepotvrzující předpověď vypadá ve školním prostředí třeba tak, že učitel předem prohlásí nějakou skutečnost, která se později vyplní, ale pouze díky tomu, že ji předpověděl.

Pozitivní, kdy učitel naladí žáky, že test udělají, protože věří v jejich schopnosti.

Negativní, kdy učitel poukáže na lajdáctví a předpovídá, že to žáci stejně dobře nenapíšou, protože je zná. Studenti ztratí motivaci učit se do předem prohrané bitvy a test opravdu neudělají.

V obou případech si pedagog může libovat, jak dobře situaci předpovídal a jak je dobrý, že všechno odhadne.

Co z toho plyne?

Každý den slyším kolem sebe výroky dospělých, které ubližují. Někdy cíleně, někdy nevědomky, i když za vším bývá snaha po nápravě potomka. Většinou si dospěláci neuvědomují, jak mocný prostředek mají k dispozici.

Slovo může být zbraň i lék.

Umí ochránit, povzbudit, ale i ostře poranit. Jednou z charakteristik komunikace je, že je nevratná. Cokoli řekneme, nemůžeme nikdy vzít zpátky. Když nás někdo raní, v lepším případě odpustíme, ale nezapomene!

Učitel má ve svých rukou velkou moc ovlivnit budoucnost žáka. Svým pozitivním očekáváním a hodnocením dítěte a jeho osobnosti může zvýšit jeho sebedůvěru a aktivitu.

Ale také naopak.

Tušíme, že to takhle funguje, ale je zarážející, jak velký dopad má tento přístup na naše životy a výsledky naší činnosti.

Platí to stejně v zaměstnání, mezi přáteli, v rodině. Většinou máme tendenci si lidi zaškatulkovat, dát jim nálepku. Ale co tím můžeme způsobit?

Dítě dostane nálepku, že je hyperaktivní, hloupé, bojácné, uzavřené, nepořádné, agresivní… Je tedy zaškatulkované a podle toho se k němu chováme.

Nálepka se tím posiluje, až se opravdu stává skutečností. Okolí se totiž chová k danému jedinci tak, jakoby ta nálepka byla pravdivá. A táhne se s ním celou školní docházku.

Možná jste slýchávali, že neumíte kreslit, zpívat, nemáte talent na jazyky, v tělocviku jste dřevo, doma „bordelář“?

A co se dělo potom? Přestali jste kreslit, zpívat, neučíte se žádný jazyk, protože vám to stejně nepůjde, sportu se vyhýbáte a doma máte nepořádek?

Když jste tyto činnosti přestali dělat, přestali jste se v tomto směru rozvíjet. A nemohlo to dopadnou jinak, než že si okolí a a vy sami jako „onálepkovaní“ tuhle nálepku potvrdili.

Tvrzení, přesvědčení, proroctví (záleží, jak to nazveme, ale princip zůstává) vznikají během celého života. Hodně nás ovlivňuje v dětství, kdy jsme nejvíce zranitelní. Přejímáme je od svých rodičů a nejbližších, pod vlivem našich osobních zkušeností.

Nebezpečné je tzv. „naprogramování pro neštěstí“. Výroky pronesené dospělými mají v očích dítěte velkou váhu, zvláště pokud to jsou lidé jemu blízcí.

  • Ty jsi lenoch!
  • Jsi bordelář!
  • Hlupáku!
  • Budižkničemu!
  • Máš obě ruce levé!
  • Jsi totálně neschopný!
  • Strašpytel!
  • Rosteš pro kriminál!
  • Mě z tebe jednu trefí!

Dovedete si představit, co se bude dít s dětmi, když o sobě slýchají tato slova, ještě navíc opakovaně? Všechny hlášky vnímají na úrovni vědomí, ale všechno se také hluboce usazuje v jejich podvědomí. Přijmou to tedy za své.

Budeme-li o někom tvrdit, že je nepořádný, nepřinutíme ho tak k pořádku. Pravděpodobněji si řekne: „Co bych se obtěžoval, stejně všichni počítají s tím, že mám tady binec!“

Zdůrazňování nedostatků nevede k jejich nápravě. 

Změny ale můžeme nastartovat povzbuzováním a používáním pozitivních výroků.

Čemu se vyhnout?

  • Vyhýbáme se ponižujícím komentářům a předpovědím, i kdyby byly myšleny přátelsky. Týká se to i ponižujících přezdívek vyslovovaných milým způsobem. („Ty můj šmudlo!“)
  • Nesrovnáváme, každý je originál.
  • O chybách a nedostatcích svého dítěte nemluvíme před jinými lidmi, obzvláště když to může slyšet.

Pokud článek může někomu pomoci, sdílejte.

Renata Slavíková
„Jsem průvodkyně nástrahami rodinného a školního života. Pomáhám rodičům školáků a studentů nahlédnout do dětské duše, aby mohli pochopit „PROČ“  a najít cestu „JAK“ …    Jsem také autorkou e-booků "Velká kniha pro rodiče - Teenager", "Jak (ne)mluvit s teenagery, aby nás brali...", "Proč tresty nefungují aneb Tajemství výchovy teenagerů", "Proč se dětem ve škole nedaří? aneb I Albert Einstein měl poruchu učení!" Můj příběh si můžete přečíst tady >>               

Pomoc můžete hledat tady nebo v článcích na blogu.

Pětadvacítka pro rodiče (nejen) teenagerů

aneb

Malé rady s velkými účinky

Jak vycházet se sými teenagery? „Pětadvacítka“ je povolený minitahák, kde jsou pro rodiče sepsané malé rady s velkými účinky. Máte rádi AHA momenty? Tak si  zdarma stáhněte svou Pětadvacítku:)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.