Sebepoškozování teenagerů jako volání SOS

Možná si myslíte, že se vás to netýká. Byli byste ale překvapeni, kolik se toho může dít přímo v rodině nebo v nejbližším okolí našich teenagerů. Sebepoškozování je čím dál tím častějším problémem dospívajících mezi 13 až 19 lety, o něco častěji se vyskytuje u dívek.

Tendence k tomuto jednání v celé společnosti rapidně roste. Obecně přibývá duševních poruch, protože společnost klade vysoké nároky na úspěch a výkon dětí i dospělých.

Při sebepoškozování jde o agresivní chování, které není nasměrované proti někomu jinému, ale proti jedinci samotnému. Nejčastěji se jedná o řezání, škrábání až do krve, propichování kůže, pálení sebe sama, předávkování léky, škubání vlasů nebo řas… A toto sebezraňující chování se opakuje.

Proč to mladí lidé dělají?

 Důvodů může být mnoho:

  • Pro většinu je to způsob, jak se vyrovnat s problémy, o kterých neumí mluvit a bojí se svěřit. Odvracejí tak pozornost od náročných životních situací, trápí je bezmoc a volají o pomoc.
  • Dávají najevo psychickou bolest. Může se jednat o úzkosti, pocity selhání, neštěstí, reagují na šikanu nebo své postavení v kolektivu.
  • Řeší takto rodinné problémy. Dospívající se mohou začít sebepoškozovat ve chvíli, kdy pro ně začne být situace doma neúnosná. Třeba z důvodu bouřlivého rozvodu rodičů, hádek, nefungujícího rodinného prostředí či domácího násilí.
  • Někteří trpí nedostatkem pozornosti, cítí se odstrčení a chtějí tak na sebe upozornit.
  • Dalším důvodem může být touha odlišovat se. Chtějí být jiní, vynikat mezi svými vrstevníky a toto je jedna z cest.
  • Nebo naopak, napodobují své vrstevníky. I když sebepoškozování dětem není příjemné, provozují ho, aby se svým vrstevníkům vyrovnali nebo se jim zavděčili. Dokonce tak vznikají celé skupiny, které si vyměňují návody a dojmy na sociálních sítích.

V rozporu s hojně rozšířenou představou však neslouží většině lidí k upoutání pozornosti okolí. Velké množství dospívajících se poškozuje potají, svá zranění schovává a stydí se za ně. Snaží se jizvy ukrýt pod dlouhými rukávy anebo se zraňují na místech, která běžně nejsou vidět.

Teenageři, kteří se takto poškozují, nejsou nebezpeční blázni. Většinou mají za sebou nějaké trauma, trpí úzkostí, depresemi nebo nemocemi jako je anorexie či bulimie.

Nechtějí spáchat sebevraždu, snaží se pouze vyrovnat s psychickou bolestí. Na druhou stranu je mezi nimi větší procento těch, kteří se o sebevraždu v budoucnu pokusí.

Sebeubližování není nedokončený nebo nepovedený pokus o sebevraždu. Je to určitý způsob boje člověka se životem. Ne rezignace na život, ale způsob volání o pomoc.

Sebepoškozování má podobné rysy jak závislost. Dospívající by s tím rádi přestali, ale neví jak. Za svůj problém se stydí, myslí si, že by jim stejně nikdo nerozuměl.

Tyto děti žijí v napětí a stresu. Někteří cítí úzkost, jiní hněv a vztek. S těmito pocity se nedokáží vypořádat. Nahromaděnou psychickou „bolest“ se snaží přebít bolestí fyzickou, kterou sami sobě způsobují.

Bolest je vlastně prostředkem, jak dosáhnout uvolnění a na chvíli uniknout tomu, co je skutečně trápí.

Uzdravení

Uzdravení je proces dlouhodobý a přestat s tím bez pomoci odborníka je velmi obtížné. A hlavně, poškozený musí sám chtít se této „závislosti“ zbavit.

Nejprve je důležité přijít na spouštěče sebepoškozování. Jaké pocity k němu vedou? Smutek? Vztek? Stud? Osamělost? Vina? Pocit prázdnoty? Uvědomění si těchto vlastních pocitů je začátkem cesty k uzdravení.

Doporučuje se vyzkoušet různé alternativy. Když už člověk ví, které pocity ke zraňování nejčastěji vedou, doporučuje se zraňující aktivity nahradit něčím, co pocity pomůže vyjádřit a dát jim průchod.

Třeba napsat vše na papír a rozcupovat ho na malé kousky, psát si deník, verše, pustit si hudbu odpovídající pocitům, udělat pořádný hluk, někomu zavolat, dát si ledovou sprchu, místo řezání použít kostku ledu apod.

Všímejme si!

Jako rodiče buďme ve střehu a všímejme si neobvyklých projevů svých dětí. Pokud zjistíme, že se teenager mrzačí, je potřeba ihned zakročit. Jemně, s citem, nejlépe za pomoci odborníka, který ho dokáže vytáhnout z bludného kruhu sebepoškozování. Protože ne vždy mají rodiče dostatek sil a znalostí na to, aby se svému dítěti uměli citově přiblížit.

Určitě nekřičíme, nevyhrožujeme, nenadáváme, tím bychom vše jen zhoršili. Zkusme s ním opatrně promluvit a hlavně ho ujistit, že mu pomůžeme s jakýmkoli problémem a budeme za ním stát.

Věnujme svým dětem více času a dávejme jim najevo, že nám na nich záleží.

Rozhodně nad sebepoškozováním nemávejme rukou s tím, že z toho vyroste. Nemuselo by se to vyplatit. Dítě tím dává najevo problémy a potřebuje, aby ho někdo vyslyšel.

Jde sebepoškozování předcházet?

Určitě.  Nejlepší je začít s prevencí, aby dospívající neměli důvod se sebepoškozováním v pubertě začít. Zní to jednoduše, ale je to nelehký úkol pro rodiče i vychovatele. Je důležité mluvit o pocitech, které je trápí a ujišťovat je o tom, že vše není tak černé, jak se na první pohled zdá. A hlavně je musíme naučit přistupovat k problémům čelem.

Diskutujme o tomto tématu s dětmi. Podporujme otevřenou komunikaci, respektující přístup ve výchově, mluvme o svých pocitech.

Jestliže děti mají problémy a nemohou se svěřit rodičům nebo jiným blízkým osobám, mohou volat na Linku bezpečí 116 111.

Pokud článek může pomoci někomu ve vašem okolí, sdílejte.

Renata Slavíková
„Jsem průvodkyně nástrahami rodinného a školního života. Pomáhám rodičům školáků a studentů nahlédnout do dětské duše, aby mohli pochopit „PROČ“  a najít cestu „JAK“ …    Jsem také autorkou e-booků "Velká kniha pro rodiče - Teenager", "Jak (ne)mluvit s teenagery, aby nás brali...", "Proč tresty nefungují aneb Tajemství výchovy teenagerů", "Proč se dětem ve škole nedaří? aneb I Albert Einstein měl poruchu učení!" Můj příběh si můžete přečíst tady >>               

Pomoc můžete hledat tady nebo v článcích na blogu.

Pětadvacítka pro rodiče (nejen) teenagerů

aneb

Malé rady s velkými účinky

Jak vycházet se sými teenagery? „Pětadvacítka“ je povolený minitahák, kde jsou pro rodiče sepsané malé rady s velkými účinky. Máte rádi AHA momenty? Tak si  zdarma stáhněte svou Pětadvacítku:)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.